Pavel Bauer: Vizážista musí být i psycholog a diplomat

Co jsi musel udělat pro to, aby ses stal vizážistou?

Mnozí si myslí, že stačí udělat si vizážistický kurz. Ale pro mě bylo důležité seznámit se s kosmetikou hlouběji. Absolvoval jsem rekvalifikační kurz kosmetické dermatologie, vyučil jsem se v oboru kosmetik, a až později jsem se specializoval na dekorativní kosmetiku a té jsme se pak intenzivně dál věnoval.

Říkáš, že jsi se rekvalifikoval. Jaká byla tvoje původní profese?

Začínal jsem v gastronomii, mám hotelovou školu a jsem vyučený cukrář. Devět let jsem tenhle obor dokonce učil. Dodnes miluji sladké a cukrařina mě svým způsobem nikdy nepřestala bavit. Byl jsem živé dítě, jako malý kluk jsem rád hrál divadlo, bavil mě svět tance. Vlastně mě fascinovalo umění, ale tenkrát jsem nevěděl ani neuměl pojmenovat, co přesně chci dělat, a najednou jsem se ocitl u cukrařiny. Ale nelituji toho. Komediantství a herectví mě nakonec stejně provází celý život. Pracovně se hodně potkávám s herci a v prostředí maskéren se cítím jako doma.

Co bylo impulzem k tom, že jsi zběhl od cukrařiny?

Začátkem devadesátých let po sametové revoluci byl svět kolem v euforii a všichni jsme tenkrát chtěli změnu, nejen v politickém segmentu, ale i v osobním životě. Navíc jsem se v té době věnoval i modelingu, předváděl jsem pro různé módní domy a při přehlídkách mě lákalo nejen chodit po molu, ale i pomáhat s česáním a líčením. Udělal jsem si zmíněný rekvalifikační kurz a úplně plynule a přirozeně jsem se přesunul z jednoho oboru do druhého. A od začátku devadesátých let působím jako vizážista na volné noze.

Jaké předpoklady člověk musí mít k tomu, aby se stal dobrým, natož předním vizážistou?

Práce vizážisty není jen o estetickém cítění a talentu, ale také o empatii. Dostávám se s klienty do velmi úzkého kontaktu, vstupuji do jejich osobní zóny, dotýkám se jich. A právě tento pocit blízkosti vede k tomu, že mnozí klienti mají tendenci se svěřovat. Určitě to souvisí i s tím, že služby vizážistů často vyhledávají lidé, kteří chtějí změnit vzhled v souvislosti se životními zvraty nebo procházejí nějakou náročnou situací. Vizážista se tak snadno stává vrbou, ovšem je třeba to ukočírovat. Není možné držet si úplný odstup, nelze lidem nenaslouchat, ale je třeba nastavit si jistou hranici. Když to řeknu hodně zjednodušeně, musí ve vás být kus psychologa i diplomata.

Jak vnímáš klienta při prvním kontaktu? Jak víš, co mu bude slušet?

První dojem je samozřejmě vizuální. Vidím před sebou konkrétního člověka, vnímám barvu a tvar jeho očí i to, jak má upravené vlasy. Ale pak se snažím na klienta co nejvíce napojit. Mnohdy stačí základní informace, které vyplynou z úvodní komunikace, a hned se mi otevírají dvířka k tomu, jaký je to člověk, na co si troufá a co si můžu v líčení dovolit. Často klienti přijdou s vlastním nápadem, ale když cítím, že by to nebylo dobré, snažím se je takticky navést jiným směrem.

Co vnímáš na své práci jako výhodu? A je něco, co ti naopak někdy vadí?

Vyhovuje mi být na volné noze. Můžu si sám určit, kdy budu pracovat. Ale protože mám svou práci moc rád, pracuju možná víc, než bych měl. Jako bonus vnímám i to, že je to čistá práce, v čistém prostředí a většinou s hezkými lidmi. Zkrátka jde hlavně o krásu, ale také o výzvy. Když mě osloví člověk, který chce lépe vypadat a já mu dokážu splnit přání a zvednout sebevědomí, pak cítím, že má moje práce smysl. Nevýhodou je nepravidelnost, ale to je daň za svobodu.

Netoužíš někdy po práci s pevnou pracovní dobou?

Tušíš správně. Hlavně mi chybí volné víkendy. Dříve jsem hodně pracoval na módních přehlídkách, líčil jsem fashion story pro časopisy, ale s covidem se všechno se zastavilo. Ale naštěstí mám i maskérskou školu a dostal jsem nabídku líčit minisérii Guru. Tím začala moje práce na dlouhých projektech. Z těch nejznámějších bych zmínil úspěšný seriál O mě se neboj nebo Kukačky, kde jsem se podílel na natáčení druhé série.

V souvislosti s Kukačkami, kde jsou v hlavních rolích dva chlapci, mě napadá, zda potřebují make-up i děti?

Děti se před kameru moc nelíčí, spíš je třeba jim upravit účes, občas přistřihnout vlasy. Ale když třeba v jednom díle kluci dostanou neštovice, to pak samozřejmě musí nastoupit maskéři. Nutno říct, že soudobé seriály jsou v tomto ohledu méně náročné než ty dobové.

A stejně tak je asi méně náročné líčit muže než ženy?

Hlavně mě mnohem víc baví líčit ženy než muže. Ale samozřejmě s mužskou vizáží bývá méně práce. Ovšem i v civilním životě už líčení není jen doménou žen. Přibývá mladých mužů, kteří vlivem sociálních sítí a trendů z Asie začínají používat dekorativní kosmetiku, a to nejen za účelem zamaskování nedostatků, ale v rámci sebeprezentace.

Prošlo ti rukama hodně celebrit. Můžeš některé jmenovat? A máš mezi nimi přátele?

Tak to bychom tu spolu seděli hodně dlouho. (smích) Dělám tuhle práci už tolik let, že by bylo jednodušší vyjmenovat celebrity, které jsem nikdy nelíčil. Z některých jsou dnes mí velmi dobří přátelé, ale nechci je jmenovat, aby to nebylo líto těm, na které bych zapomněl. Těší mě, že mi dnes mnohé osobnosti, když mají nějaký projekt, zavolají a chtějí, abych je líčil, protože jim dávám jistotu výsledku, s nímž budou spokojeni.

Jaké jsou trendy líčení pro jaro léto 2023?

Trochu se nám vracejí devadesátá léta, znovu se objevuje trend barevnosti, ale základem stále zůstává zdravě vyhlížející projasněná pleť. Jarní a letní sezona nahrává jasnějším a lesklejším rtěnkám, jako kdyby líčení odráželo slunce a rozkvétající přírodu. Tvář se po dlouhé zimě probarví a rozzáří, ale samozřejmě vždy je třeba brát v potaz účel líčení a samozřejmě věk.

Kdyby sis měl narychlo sbalit kosmetickou taštičku s líčidly a směl si vzít jen pět produktů, které by to byly?

Určitě řasenka, bez ní se skoro žádná žena neobejde, základní make-up, který vyrovná barevnost pleti, balzám na rty, a ten by vůbec nemusel být barevný, ale hlavně hydratační a zvláčňující, a určitě bych přibalil krémovou tvářenku, která dodá pleti zdravý nádech, a navíc bych ji využil i na rty a oči. A jak tak přemýšlím, vlastně bych si vystačil se čtyřmi produkty. (smích)

Nechtěl jsi někdy mít vlastní kosmetický salon?

Párkrát jsem o tom uvažoval, ale vlastně jsem víc chtěl mít vlastní cukrárnu než salon. Od devadesátých let jsem si říkal, že by se mi líbilo provozovat cukrárnu s kavárnou. Ale nikdy jsem v tom nepodnikl žádné kroky. Ne že bych byl líný, ale vždycky jsem měl tolik práce, že na to nebyl čas. A v dnešní době se stalo pečení a vaření tak silným trendem, že už mi to ani nepřijde jako dobrý nápad. Budu se raději nadále držet make-upu a předávat svoje zkušenosti.

Jakou formou a komu je předáváš?

Vedu kurzy, učím externě ve škole obor vizážistiky, kam chodím čtyřikrát týdně. Vnáší mi to do života řád a také mě moc baví kontakt s mladými lidmi. Kolegové se mi občas smějí, že vychovávám konkurenci, ale po školách jezdím už víc jak deset let. Učím teorii a vedu i praktickou část výuky. Pomáhám studentům s absolventskými přehlídkami. Stojí mě to hodně času, ale dává mi to smysl.