Jiří Kožíšek: Manažerské příručky nečtu

Jaká byla vaše první reakce na karanténu?

Šok, obavy a rozhořčení z nejistoty vyplývající z nekonkrétních, zbrklých a neustále se měnících se opatření vlády trvající doposud. Zavřeli jsme, na dveře a na naše sociální sítě jsme dali prohlášení o nouzovém stavu a pak jsme řešili další věci. Okamžitě se na nás začali obracet zákazníci, chtěli radu, jak svépomocí pečovat o vlasy doma, a někteří z našich klientů si zakoupili vlasovou kosmetiku pro nezbytnou domácí péči a vouchery, což mě velmi potěšilo.

Během této zvláštní doby se odehrála spousta příběhů. Utkvěl vám v hlavě nějaký, který se týká vašich klientů?

Ano, jedna paní se sama doma odbarvila nějakým přípravkem z drogerie a nedopadlo to dobře. Volala mi zoufalá o pomoc, tak jsem pro ni připravil „záchranný balíček“ se speciálním tonerem, novinkou na trhu, a ten jsme si předali mezi dveřmi, v rouškách a rukavicích.

Změnil jste nějak agendu na sítích?

Napsal jsem několik příspěvků reagujících na současný stav. Zejména v nich doporučuji nepouštět se do žádných větších akcí jako je třeba barvení a zesvětlování pomocí přípravků z drogerie. Ať klienti naopak využijí karanténu pro regeneraci, detox a odpočinek vlasů.

Rozhovor děláme o Velikonocích. Jak jste na tom ekonomicky? Udržíte si zaměstnance?

Zatím nepropouštím, budu se snažit držet současný stav co nejdéle, i když asi padnou nějaké finanční rezervy. Samozřejmě zažádám o podporu v rámci vládních programů, které se schvalují až teď po měsíci, kdy jsme byli zcela bez konkrétní pomoci.

Jak zvládnete udržet salon do konce května?

Z vlastní kapsy, možná za pomoci vládního programu Antivirus a prodejem vlasové kosmetiky.

Pojďme k optimističtějším tématům. Vyhrál jste Cenu veřejnosti ČR v soutěži Kadeřník roku Czech & Slovak Hairdressing Award 2019. Jaké to bylo?

Účastnil jsem se už podruhé, takže jsem využil předchozí zkušenosti i nezkušenosti. V minulém ročníku jsem vůbec nevěděl, co mě čeká, co je vlastně důležité, jak vybrat fotografa a tak dále. Teď jsem se už tolik nestresoval a třeba na práci s fotografkou Nikolou Schreierovou jsem se vyloženě těšil.

Co je třeba, aby kadeřník v soutěži uspěl?

Mít dobrý nápad, koncept a hodně dobrou modelku, která dokáže účes vynést a prodat.

Jaký nápad jste měl?

Účesy jsou součástí módního světa a ten je zase součástí showbyznysu. Rád sleduji, co se v něm děje a do popředí se teď stále silněji dostávají 70. léta, která mám opravdu rád. Miluji tehdejší videoklipy, třeba zpěvačku Dianu Ross. Tehdy vládla jednoduchá volná móda. V 70. letech určoval trendy například New York a v něm konkrétně třeba legendární noční klub Studio 54, kde si dávali dostaveníčko celebrity. Účesy byly od výraznějších punkových stylů, přes obrovské hřívy nadýchaných kudrnatých vlasů až po linii tupých střihů s ofinou bez vrstvení.

Jak se u nás pracuje s kadeřnickými trendy? „Jen“ je přejímáme ze zahraničí, nebo má česká scéna taky nějaké světové trendsettery?

Mezi českými kadeřníky je velká spousta kolegů, kteří jsou zcela srovnatelní se světovou špičkou a na mezinárodních soutěžích přispívají k rozvoji vlasové módy a k inspiraci. Česká republika asi nebude určovat světové kadeřnické trendy, ale jsme hodně dobří. Líbí se mi, že je tady komunita lidí, která se stará o to, aby naše řemeslo mělo svou úroveň, noblesu a kulturu, jež můžou odkazovat třeba na první republiku.

Můžete jmenovat českého kadeřníka, který snese srovnání se světem?

Třeba Nina Krajčo, Petra Měchurová, Michal Zapoměl, Jan Hlaváček a Martin Loužecký a spousta jiných. Nina Krajčo založila na sociální síti skupinu Vysoká škola kadeřnická. Je to platforma, kde se můžeme učit, sdílet svoje zkušenosti a řešit spoustu věcí, pomáhat si a samozřejmě se posouvat a zlepšovat.

Bavíme se o světových trendech, ale spousta výborných kadeřníků pracuje na malých městech, vesnicích, na sídlištích v přízemí paneláků. A z mnoha důvodů nechtějí a nebudou mít luxusní salony. Máte pro ně radu, postřeh?

To je těžké. Řekl bych, že je úplně jedno, kde pracujete, nejdůležitější je, jak se ke své práci stavíte. V panelákovém kadeřnictví může zákazník dostat úplně stejnou službu, jako v centru Prahy. I malé salony můžou mít kultivovanou noblesu a vysoký standard, mimo jiné třeba hezky oblečenou a upravenou kadeřnici, šikovnou a s příjemným přístupem, s přehledem o trendech, vyškolenou v novinkách. Všem takovým kadeřníkům bych doporučil nepodhodnocovat se a nechat si odpovídajícím způsobem za práci zaplatit.

Salon, který teď máte, není váš první, že?

Není. Svůj první podnik jsem provozoval asi rok. Ale už jsem měl za sebou školu, pár let v práci, cestu do Londýna, ale cítil jsem, že to stejně není ono. Byl jsem tam úplně sám, sociální sítě tehdy nefungovaly, cítil jsem se odtržený. Odešel jsem do většího kolektivu do salonu na Praze 1 a to byla velká škola. Pak jsem si založil HairArt v Kladně.

Hairart měl pobočku i v Praze, proč jste ji zrušil?

Nestíhal jsem práci a všechny povinnosti, přibývali mi zaměstnanci, byla to složitá situace. Nechal jsem si tedy jen kladenskou pobočku a spousta lidí z Prahy za mnou dojíždí.

Nezkusíte podnik v hlavním městě znovu rozjet?

Nabídky mi stále chodí, ale jsem mnohem rozváženější.

Co nejdůležitějšího by se muselo stát, abyste rozjel novou pražskou pobočku?

Musel bych mít fakt spolehlivého, skvělého parťáka, manažera, který by se společně se mnou o ni postaral.

Vedete s jedním salonem klidnější život?

Klidnější život vedu teď v karanténě, mám konečně čas si odpočinout a mám prostor k přemýšlení o dalším vývoji salonu a jeho koncepci. Ale jinak je práce stále dost. V běžném provozu asi polovinu času věnuji klientům, polovinu energie mě stojí management. Počítám jednoduše s tím, že večer po příchodu domů zapínám počítač a pracuji dál.

Jak si vybíráte své zaměstnance?

Nechávám věci plynut a většinou za mnou lidé chodí sami. Po letech zkušeností už na lidech leccos poznám. Samozřejmě, žadatel o místo musí projít nějakou praktickou zkouškou, pohovorem. Ale i když všechno klapne a vypadá dobře, nejásám předčasně, život mě naučil, že člověka nikdy neodhadnete.

Jaký jste šéf?

Chtěl bych se mít za šéfa! Mám pod sebou sedm lidí a myslím, že jsem vstřícný a nemám problém se na čemkoli domluvit. Zároveň v salonu platí pravidla, která se musejí bezpodmínečně dodržovat. Jednou nebo dvakrát do měsíce máme meeting. Probíráme tam, co se chystá, kdo jde kam na školení a proč, jak je rozdělená práce. Samozřejmě aktuální provozní věci řeším s lidmi okamžitě.

Co když dělají vaši zaměstnanci chyby?

Vždycky jim to řeknu. Ale stejně tak je chválím, když je důvod. Řemeslné chyby jim vyčítat nemusím, spíš je klidním, když jsou hlučnější. Rád bych, aby v salonu byla příjemná a klidná atmosféra. Žádné manažerské příručky jsem nikdy nečetl, v komunikaci i vedení podřízených dám na intuici.

Máte pravidla pro zvyšování platů?

Ne. Řeším to individuálně. Vánoční a letní prémie zaměstnanci dostávají, a když si přijdou říct o vyšší plat, záleží na domluvě.

Zvládáte stejně dobře i komunikaci se zákazníky? Jak například řešíte reklamace?

Nejdůležitější je reklamacím předcházet důkladnou a otevřenou komunikací předem. Podrobně svým zákazníkům vše vysvětluji, domlouvám se na výsledku a velmi dbám, aby věděli, jaká je následná péče o vlasy. Pokud se něco nepovede, bohudíky se to dlouho nestalo, nemám problém přiznat chybu nebo na ni sám upozornit a kompenzovat ji. Na druhou stranu, některé zákaznice mají nesplnitelná očekávání týkající se celkového vzhledu po úpravě. Ale já mám v moci jen vlasy… Vím, že vždy dělám všechno, aby i ten nejnáročnější zákazník byl spokojený, a stejně jako přiznat chybu považuji za důležité za stát si za svou prací a obhájit ji.

Přijímáte objednávky sám?

Ne, o toto se stará naše recepční. Zákaznice můžou volat, napsat e-mail nebo poslat zprávu přes socialní sítě.

Bez koho byste se v práci určitě neobešel?

Mám velmi šikovného účetního a skvělou spolupracovnici, která se stará o marketing a propagaci. Známe se už nějaký ten rok, v některých věcech dám na ní a ona už taky ví, co je pro mě důležité. Stará se mi o celkové PR.

Mohlo by vás zajímat:

• Mirka Kulová: Zákaznice si u mě můžou dát nohy na stůl
• Denisa Jasinská: Na začátku nám pomohla hlavně šeptanda
• Objevte nejoblíbenější salony krásy roku 2020