S Pavlem se sešla zakladatelka Salony-krasy.cz, Lucia Krivdová, v pražské kavárně, kde si popovídali o aktuálních projektech, budoucnosti, minulosti a nejenom o práci.
Pavle, povězte mi, čím nyní žijete, co děláte a na čem pracujete?
Teď nám začaly přímé přenosy na Super Star. Včera jsme měli první live show semifinálového kola z Litoměřic z kostela, což bylo hodně zajímavé. To se bude opakovat ještě příští týden. Pak už to bude konečně pouze z Barrandova a cestování mě nebude tolik zmáhat.
To není jediný projekt, na kterém pracujeme. Tento týden se začíná natáčet nový seriál pro Primu. Já tam dělám supervizi s hlavními představiteli. Převážně se jedná o dámské role, takže je tam opravdu hodně práce s make-upem a s barvami vlasů. Kromě toho samozřejmě focení, práce ve školách, semináře, kurzy, které dělám. Zítra právě odjíždím na Moravu, kde mám jeden kurz. Pořád jsem v jednom kole.
Jste nyní po dovolené? Jste připravený na nové výzvy?
Ano, nyní jsem po dovolené, ale diář mám už plný až do července. Protože se nám blíží StarDance, která bude vlastně zase hned od září, již nyní dostáváme instrukce dopředu ohledně témat. V srpnu už se k tomu zase něco točí. Je třeba vše připravit a přichystat dopředu.
Také se bude točit něco pro Primu, jde o nový soutěžní pořad od září. Jsou to sice věci, které jsou trošku výhledové, ale práce je dost a je třeba to vše zkoordinovat. Máme schůzi řídícího výboru Unie kosmetiček, tento nebo příští pátek, je toho tolik, že ani přesně nevím. Vždy se musím kouknout do diáře. Pořád je toho hodně, ale je to super.
Pak se blíží taková ta doba focení kolekcí, témat pro nové soutěže, v září se nám blíží nový ročník soutěže Airbrush, mistrovství republiky v make-upu. Už nyní se mi honí hlavou, co všechno tam dát, protože je vlastně třeba každý rok vymyslet 3 až 4 témata. Je semifinálové kolo, pak je finálové kolo a na každé kolo je třeba nějaké to téma. Pro několik soutěží je to náročnější.
Hodně jezdím učit na školy, na oděvní školu v Holešovicích, obory oděvnictví a scénografie, jezdím i po školách kosmetických. Je to pestrý program. Už několik let jezdím po školách i v oboru Kosmetička, kdy se pedagogové i studenti zúčastní takového jednoho, celodenního workshopu. Polovina dne je teorie, ukázka a předvádění mojí práce. Jde o téma, na kterém se domluvíme. Odpoledne pak pracují žáci a studenti.
Vidíte nějakou změnu a nějaký pokrok, než jak to bylo před lety?
Určitě vidím. Tím, jak jim do škol přináším spoustu nových věcí, které nejsou v tom oboru, který se oni učí, získávají nový přehled i odborné pedagožky, které to učí několik let. Některé moc na školení nechodí, nejsou v žádné Unii kosmetiček, nechodí na semináře, moc je tam nepotkávám. Občas zajdou na nějakou soutěž nebo veletrh, nebo se účastní studentských, juniorských soutěží, ale to dovzdělávání je na štíru. Program pro ně žádný není. Proto jsem se rozhodl, že to pro školy nabídnu a účastní se toho učitelé i žáci. Vždy se snažím přinést něco nového. Jak to funguje na kameru, na focení, jak se dělá foto make-up a jaké jsou nové produkty. Studenti to znají z YouTube, ale fyzicky se k tomu nedostanou. Tím, že se dostanu do studia, k velkým projektům a na přehlídky, tak to ode mě mají s první ruky. Mohou se na cokoliv zeptat a přímo si to vyzkoušet. Jsou velmi vděční, obzvláště na Moravě, nebo někde, dál od Prahy. Vyjde je dost draho, když musí jet na seminář do Prahy. Školení na škole je pro ně mnohem lepší varianta.
Příští týden jedu do Brna a do Hradce Králové. Škol je opravdu dost, co jsme už objeli. Vždy se čeká, až se děti posunou do 2. a 3. ročníku, něco už umí a ti se vzdělávají.
Posouváte startovací čáru kosmetičkám, které vychází ze školy? Mnohé nevědí, kam po škole jít.
Ano, je to tak. Víc je to i chytne a baví. Soustředím se na vizážistickou stránku věci v kosmetickém oboru. Na oděvní škole se třeba na oboru scénografie oděvnictví věnovat studenti nebudou, proto to uvítají a vizážistika je zajímá. Některé studentky již absolvovaly školu a zůstaly věrné vizážistice. Spolupracují se mnou i nadále jako asistentky na různých projektech. Některé si našly práci u renomovaných značek. Dělají animátorky a do profese se mnohem lépe dostanou, než když jen tak vyjdou ze školy.
Byla nějaká událost, nebo nějaký člověk, co vás přimělo začít ve vizážistice?
Šlo to tak nějak postupně. Zlomilo se to ale v jednom momentě. Od malička jsem hrál amatérské divadlo, činohru, černí divadlo, muppet show, loutkové divadlo a moderní formy divadla. Spoustu věcí jsme si vyráběli sami. Těsně před revolucí jsem vešel do nějakého kadeřnictví a kadeřnici se líbily mé vlasy. Poprosila mě, abych jí dělal model. Probíhaly účesové festivaly, kde jsem asi 2× byl jako model. Tam si mě všimli a začali mě používat mnohem častěji. Nejdříve na účesové tvorby a pak jen na módní přehlídky třeba pro OP Prostějov, na focení billboardů a byl jsem registrován v agentuře.
Tam jsem začal pomáhat holkám s vlasy a make-upem. Díky divadlu jsem hodně jezdil do zahraničí, do Monte Carla, do Německa, do Francie a vozil jsem si časopisy. Uvažoval jsem, že půjdu na kadeřníka, ale vyučil jsem se cukrářem. Dodělal jsem hotelovku a zůstal jsem u gastronomického oboru. Celých 9 let jsem se učil v interhotelech a specializoval jsem se na cukrařinu. Po revoluci, tím, že už jsem předváděl a měl jsem něco za sebou, jsem měl základy. Rekvalifikace neexistovala, jediná škola byla v Praze. Udělal jsem si tedy kosmetickou školu formou kurzu, s malým procentem vizážistiky.
Po roce jsem již začal učit, protože byl zájem o líčení. V roce 1996 jsem byl přihlášen do soutěže a stal jsem se mistrem republiky v ČR. V Düsseldorfu jsem byl na celosvětové soutěži druhý. Pak mě pozvali do snídaně s Novou. Producent mě oslovil a začal jsem s nimi spolupracovat externě jako Supervizor a měl jsem pod sebou maskéry. Dělal jsem pořady jako Gilotina nebo Rande. Pak jsem něco dělal na ČT i Primě, začaly zahraniční přehlídky jako Emanuel Ungaro. Tenkrát jsme byli 3 vizážisti, já, Ivo Špes a Zdeněk Fencl a pak kromě jiných třeba Adriana Bartošová a Renata Zelinková. Dnes je vizážistů mnohem víc a mají to těžší. My už máme nějaké jméno.
S kým jste spolupracoval a s kým spolupracujete nyní?
Věnoval jsem se i kosmetické práci, i když jsem si nikdy neotevřel kosmetický salon. V Unii kosmetiček jsem v řídicím výboru. Věnuji se vzdělávací práci kosmetiček. Nejde o vychovávání konkurence, ale o předávání zkušeností. Mnoho vizážistů také již dnes školí. Konkurence je velká a práce není mnoho. Děláme i akce pro podniky na téma jak vypadat, dress code na úřadech, nebo školení pro lékaře přednášející pro studenty. Ti mnohdy nevědí, jak se před ně postavit. Lektorská činnost mi zabírá spoustu času. K tomu velké projekty jako Miss či X factor, TýTý a Zlatý slavík nebo Fashion week. Celých 12 let jsem měl smlouvu se značkou s Estée Lauder, pracovali jsme s luxusními značkami a jezdili na zahraniční stáže, já zejména do New Yorku. Nyní spolupracuji s Avonem. S nimi jsme dělali Fashion weekend, nyní děláme Superstar a natáčíme videa.
Kdybyste nepracoval jako vizážista, vrátil byste se ke gastronomii?
Víte, že ano? Strašně miluji gastronomii a strašně rád jím, i když na to nevypadám. Maminka vařila moc dobře a já to mám po ní. Baví mě vařit, mám to jako relax, rád si uvařím doma. Málo kde mám oblíbenou restauraci, jsem náročný. Je to podobné kosmetice, taková kreativita v jiném oboru. Jednou napíšu knihu, jak udělat krásnou ženu a upéct něco dobrého. Spojím to dohromady. Nemám na to moc čas a raději mluvím, než píšu. Třeba se to ale jednou povede. Možná se také jednou uklidím do cukrárny či kavárny. Chtěl jsem být ale i hercem a artistou na visuté hrazdě, ale mám strach z výšek.
Kde čerpáte inspiraci?
Letos na dovolené jsem šel na Broadway a Fantoma opery do první řady. Sleduji to i z profesního hlediska a hodně to prožívám. Další představení bylo Frozen (Ledové království pozn. redakce). Právě maskérské mistrovství na Frozen, jak je namaskovaná Elsa a Anna, to je neskutečné. Kvalita kulis, zvuku, zpěvu i hudby je fantastická, opravdu doporučuji. Vizuální efekty jsou naprosto nepochopitelné a berou dech. Pro mě to je z profesního hlediska obohacující.
Miluji, divadlo, film, galerie, zámky i kulturu. Tam čerpám inspiraci. Tak to dělají všichni kreativisté. Pak, když tvoříte, jde to samo. Jsem býk a požitkář. Dopřávám si to vše plnými doušky. Mám také dar řeči a komunikace a baví mě to, proto učím. Předávám to, co umím jiným.
Co vás na vaší práci nejméně baví? Co byste v rámci svého povolání raději nedělal?
Já to mám pestré, v televizi, na přehlídkách i ve škole. Mám rozšířené pole působnosti. Nemůžu říct, že by mě něco nebavilo. Jediné, čeho se bojím, je špatný tým, který si nesedne. Když se při dlouhodobém projektu setkáváte s někým, s kým jste si nesedl, jde to těžko, špatně se pracuje. Ale tento problém moc nemám a mě se to opravdu nestává. Všude mě znají a mám dobré vztahy. Stinné stránky moc nevidím. Nemám vlastní salón a nemám ani čas věnovat se jednotlivým klientům. To je možná trošku slabina, ale být na jednom místě zatím neumím.
Čím jsem starší, tím méně mě ale baví dojíždění. Cesta po ucpané D1 a parkování, to je hrůza. Logistika s balením, kdy taška váží i 100 kg. Líčidla i pomůcky na vlasy, kulmy, je toho moc. Tahat to a balit, celková logistika kolem mě už opravdu nebaví. Už si nechám zajišťovat i parkování. Přenést všechny věci není jen tak. Nebezpečí krádeže je velké, vybavení je drahé. Je to náročné.
Myslíte si, že je jednodušší doba pro začínající vizážisty?
Ne, vůbec ne. Dnes je velká konkurence. Mají víc materiálů a školení, ale zájem je tak velký, že je nabídka větší než poptávka. Je to opravdu těžké, se prosadit. Je zde moc šikovných lidí. Hodně se zaměřují na extravagantní věci, které se nedají moc v praxi použít. Běžné líčení pak na kameru musí být nahé, aby nebylo vidět, že jsou lidé nalíčení. Studenti mají kde nabrat zkušenosti, ale lidí je opravdu hodně. Jako asistenti na Barrandov se k zahraničnímu týmu dostat mohou, pokud jsou šikovní. Klidně do New Yorku i do Hollywoodu. Je zajímavé zkusit si třeba kurz v zahraničí. Pak se dostat na trvalo ke špičce je ale těžké. Pozice si venku hlídají a dostat se mezi ně, je těžké.
Dostal jsem nabídku pracovat na filmu Černý jestřáb sestřelen, natáčení bylo v Tunisku, rok 2000. Část týmu odjelo, my jsme měsíc čekali, už jsem měl sbaleno. Pak jsem ale vzal Miss. Byl to dlouhý jistý projekt. Už jsem nechtěl nejistě dál čekat, zda to vyjde. Někteří kolegové jsou napsaní i v titulcích a asi to bylo super. Jenže všechno stihnout nejde.
Obdivujete nějakou vizážistku nebo vizážistu?
Nemám nikoho, ke komu bych se pravidelně vracel. Stále hledám něco nového. Hodně se to opakuje. Pracoval jsem s Evou Herzigovou, Terezou Maxovou a jejími zahraničními kolegyněmi modelkami, jako třeba Yasmin Le Bon. S těmi jsem se chtěl potkat, aby se mi dostaly pod ruku a to se mi poštěstilo. Obdivoval jsem i Linda Evangelista či Christy Turlington, s těmi jsem ale nepracoval. Idol vyloženě nemám, je jich hodně dobrých, každý je lepší v něčem jiném. Když začal v ČR Mac, byla tam jedna make-up artistka, černoška, na kterou jsem se těšil, že ji uvidím u Mánesa na živo. Ani nevím, jak se jmenovala. Je jedna dáma, Frances Hathaway, dělá Hair Stylist & Make-up. Byl jsem na jejím workshopu a měl jsem možnost se s ní setkat. Táto nenápadná žena, která dovede vytvořit neuvěřitelný make-up velmi lehce, stereotypními tahy. Je to dáma v letech a pracuje s těmi nejlepšími světovými značkami. Byla neuvěřitelná.
Sleduji i práce kadeřníků s černošskými vlasy. Koupil jsem si nějaké příčesky a paruky. Zajímá mě to, jak s nimi pracovat. Tady se k tomu moc nedostanete. To mě hodně baví.
Máte ještě nějaké profesní výzvy?
Už asi ne. To, co je možno u nás, to už jsem obsáhl. Vlastní salon ani ne. Spolupracuji s jinými salony. Jsem hodně činorodý, je to dost statické. Asi na to nepřišel čas a ani nevím, zda někdy přijde.
Máte svůj styl a rukopis v rámci líčení?
To máme všichni. Snažím se pracovat čistě i při výrazném líčení. Jsem dost detailista. Je třeba vybrat správný make-up, aby nebyl vidět na tváři. Používám hodně krycí, aby nebylo vidět, že je na obličeji. Baví mě udělat, těm, co mají potíže s pletí, dokonalou pleť. Cítí se o mnoho lépe a není poznat, že jsou nalíčení. To je pro mě hodně důležité. Je důležité zpracování make-upu. Čistota, důslednost a preciznost.
Hodně se používá Airbrush? Jaký máte na něj názor?
S Karin Sálusovou se známe již tak dlouho, z doby, kdy jsme spolu předváděli. Už jsem s podobným přístrojem pracoval v Estée Lauder. Používaly se ale běžné make-upy, chce to něco tekutějšího. Dinair Airbrush Make-up už má kapesní verze na doma. Je to jiná technika a domluvili jsme se s Karin na spolupráci. Její přístroj používáme v televizi. Dinair Airbrush Make-up je bezdotykový a hodně dobrý pro problematickou pleť. Předvádím jej i na školách, tam je to nová technika. Je to hodně křehké zařízení a je třeba i jeho správná údržba. Mám k němu pozitivní vztah. Pomocí této techniky se dá ve vizážistice nalíčit i tenká linka. Používají ji i nehtařky na zdobení při manikúře, chce to ale zručnost.
Podle čeho si vybíráte projekty a značky, se kterými spolupracujete?
Je třeba si produkt osahat, vidět jej fyzicky. Jak se produkt chová, jakou má texturu a jak se s ním pracuje. Je to ale i o lidech. Musíme si sednout. Když je jejich duše ponořená do své značky a stojí si za svým produktem, je to super. Když je pak i produkt perfektní, tak je to to pravé.
Máte čas ještě někdy relaxovat?
Občas si zlomím nohu a pak musím i relaxovat. To se mi naštěstí stalo jen jednou. Jak přijde jaro, dělám si víkendy, klidně jen na Orlíku či Sychrově. Někdy to proležím doma u seriálu a uvařím si něco dobrého. Sportovec moc nejsem. Musíte to vykompenzovat. Tělo si samo řekne. Věkem to cítím sám na sobě. Když to neposlechnete, tak vás to položí a to nechcete. Přijde to, když to nečekáte. Je nějaký evergreen, který se vrací? Modelace tváře a contouring. Vždy musíte vymodelovat obličej. To už se dělalo ve 30. letech. Není to, to, co bylo objeveno nově. Pořád to funguje dobře. To samé je u vlasů. Je třeba udělat to tak, aby jich vypadalo hodně. Dodat hustotu. Pak barvy tón v tónu, s čímž se dají dělat neskutečné věci. Vrací se stále – i řasy a linky. Ale první jmenované je základem líčení. Žádná tvář není dokonalá. Korekce pro problematickou pleť, kvalitou či disproporcí, to neobejdete. Lesky a maty už se mění. Tvary linek i obočí se mění. Modelace ale zůstává.
Soutěž CREATIVE IMAGE TEAM je vaše soutěž, funguje v rámci veletrhu WORLD OF BEAUTY & SPA, stále se jí věnujete?
Tomu jsem stále věrný a jede to dlouhodobě. Tenkrát, při jejím vzniku, soutěže nebyly. Proto jsem ji vymyslel. Udělat účesy a make-up na pódiu, to je umění. Tam nic nezamaskujete. Lidem se to líbí, je to show. Soutěžící se zviditelní, vyzkouší si adrenalin a najdou si je lidé do svého týmu. Není to ale pro každého. Jsou to nervy. Je to o kreativitě, spolupráci a teamu. Make-up a vlasy dohromady. Hodně lidí, co soutěží, je mimo Prahu. Potřebují se zviditelnit a chtějí i zpětnou vazbu, od diváků a od nás.
Byl jste nyní i jako porotce na soutěži líčení v Düsseldorfu?
Je to takové mistrovství v make-upu. Jde o vystižení tématu za 30 minut. Není to tak náročné. Nic se zde nezměnilo, je to stále stejné. Téma bylo Urban Summer, pod tím si představíte cokoliv. Letní městské líčení. Ty, co soutěž vyhrály, bych já ale nezvolil. To, co jsem si nafotil na předních místech, je nesrovnatelně horší, než to, co jsem tam viděl. Nebylo to precizní a bylo to umaštěné. V tom mě to zklamalo.
Organizačně je to ale připravené super. Já nedokážu nikomu nadržovat, ani kamarádům. Vnímám jen tu práci. V některých soutěžích to ale asi funguje jinak. Lidé si to přece mají zasloužit. Ten, kdo je dobrý, ocení i radu a rád uslyší, kde udělal chybu, protože se chce zlepšovat. Pak se tito lidé rádi na soutěže i vracejí. Je to pro ně přidaná hodnota a hezký zážitek. Soutěže pro ně mají smysl.
Foto credit: FB archiv P.B., Creative Image Team
